Rodiče jako sluhové vlastních dětí. Stále se rozšiřující fenomén současnosti

Klasické ráno u školy. Učitel vchází do budovy a proplétá se spoustou aut, která dovezla děti, aby se mohly vzdělávat. Rodiče prostě své ratolesti přivezou až před dveře školy. Jednoduše jim chtějí situaci usnadnit, ať ráno nemusí řešit autobusy, případně jít pěšky. Prostě musí mít ten správný komfort. Přesně kvůli němu ale děti v podstatě trpí a stávají se nesamostatnými. My, rodiče, jsme strůjci jejich maximálního komfortu, mnohdy jim přímo sloužíme a vychováváme z nich neschopné jedince.

Obavy o děti jsou dnes u rodičů abnormální

O tomto faktu bohužel nelze pochybovat. Pamatuji si na své dětství, kdy jsem vylezl s kamarády na ten nejvyšší strom v okolí. Nožem jsme si vyráběli luky z osik, rozdělali oheň, opekli si brambory v popelu. Takto lze pokračovat dál. Naši rodiče věděli, že jsme někde venku v blízkosti domu, nic více neřešili, to jim stačilo. Dnes je tomu přesně opačně. Své dítě musí mít rodiče neustále pod dohledem, lezení na stromy je nebezpečné, na oheň mohou zapomenout a nůž jim do ruky nepatří, vždyť by se pořezaly. Prostě se bojíme. Proč?

Strach o děti je oprávněný jen částečně

Samozřejmě. Provoz je dnes mnohem větší než dříve. Nakreslit si křídou nebo cihlou tenisové hřiště na ulici je nemyslitelné. Za našeho dětství běžná záležitost. Pustit dítě přes celé město na kole sportovat je také nemyslitelné. Přesto dětem poskytujeme abnormální komfort, který z nich činí nesoběstačné jedince. Bohužel.

Proč dítě nevysadíme o dvě ulice od školy

Přesně tak. Vždyť není nic jednoduššího než dítě vysadit od budovy školy dál. Ať zdolá aspoň nějakou vzdálenost a vystoupí z oné ultrakomfortní zóny. Pusťme ho veřejnou dopravou. Vždyť to přece zvládne. Ať vyleze na strom, řeší domácí práce od útlého věku a podobně. Pokud bude vyrůstat v bavlnce a mít rodiče jako sluhy, bude si myslet, že v životě je tomu stejně tak.

Se školou ti pomůžu

Věty, které představují jakousi klasiku. Dítě by se mělo v určitých situacích hodit do vody a nechat plavat. Spousta rodičů se s dětmi ještě na druhém stupni pravidelně učí. To by měl přece být jejich byznys. Je to jejich budoucnost. Mnohé pak věří, že se za ně rodiče budou stavět pokaždé, když budou mít nějaký problém. Ony by ten problém měly řešit, nikoli rodiče. V současné době se každé dítě hroutí. Je psychicky na dně. My jsme nebyli? Nebyli, protože jsme věděli, že se ze všeho musíme vyhrabat sami.

Zdroje info: Autor

Náhledové foto: Pixabay