Stavební firmy mění přístup a snižují emise pomocí nových materiálů
Stavebnictví v posledních letech zažívá proměnu, která by ještě před pár roky působila jako futuristická vize. Dnes je však jasné, že tlak na nižší emise a udržitelnější technologie výrazně roste ze všech stran – od investorů, přes legislativu až po samotné koncové uživatele. Firmy proto musí reagovat na výzvy spojené s ochranou klimatu a energetickými úsporami. Často jde o postupné změny, které se promítají do výběru materiálů, organizace prací i celkové filozofie výstavby.
Jak se snižuje CO2 ve stavebnictví
Údaje o stavebnictví mluví jasně: podle analýz přispívá k celkovým emisím oxidu uhličitého zhruba 39 %. Není proto divu, že zrovna v tomto sektoru je tlak na „zeleň“ tak silný. Klíčové je zaměřit se na velké znečišťovatele, tedy na materiály používané v největším objemu.
„Emise CO2 ekv. ve stavebnictví pocházejí z 97 % z nepřímých zdrojů. Zhruba 55 % z těchto emisí připadá na provoz hotových budov, zatímco zbytek tvoří emise spojené s materiály použitými při realizaci,“ upozorňuje projektový manažer a vedoucí týmu Building Differently ve společnosti VCES Jakub Škaloud. Z tohoto úhlu pohledu je naprosto logické, že se pozornost soustředí hlavně na volbu betonů a oceli.
Nové cementy a inovativní beton
Beton je nepostradatelný, ovšem zároveň je spojován s vysokou uhlíkovou stopou. Příčinou je mimo jiné výroba tradičního portlandského cementu CEM I, který patří k těm nejnáročnějším. Když však místo něj stavební firmy použijí cement s příměsemi, například CEM II, CEM III nebo CEM V, dokážou objem emisí CO2 výrazně snížit. Samozřejmě nelze nasadit stejnou recepturu pro každou stavební konstrukci.
„Je pravdou, že nejekologičtější cement CEM V není možné uplatnit plošně u všech typů stavebních konstrukcí,“ přiznává Škaloud. Přesto u mnoha projektů jeho použití možné je a v takových případech bývá výsledná úspora uhlíkové stopy značná.
VCES například vyzkoušela beton se sníženou uhlíkovou stopou Vertua a do budoucna počítá i s dalším posunem. Mateřská společnost Bouygues Construction už ve Francii testuje přelomovou technologii H-EVA, která využívá geopolymerní cement z kalcinovaných jílů. Podle dosavadních zkušeností by takový cement mohl srazit emise o 70–80 % oproti klasickému portlandskému cementu, což by znamenalo velký milník.
Ocel ze „zelenějších“ pecí
Ocelová výztuž tvoří další zásadní prvek každé železobetonové stavby. Tradiční vysoké pece však při zpracování surovin produkují značné objemy oxidu uhličitého, takže se čím dál víc prosazují moderní elektrické obloukové pece. Ty dokážou ocel vyrobit s přibližně o třetinu nižší uhlíkovou stopou, zejména pokud je elektřina získávána z obnovitelných zdrojů.
„Ocel produkovaná v obloukových pecích má o 35,3 % nižší uhlíkovou stopu než ocel vyrobená tradičním způsobem ve vysokých pecích,“ říká k tomu Škaloud. Úspěšná kombinace nízkoemisního cementu a „zelenější“ oceli pak přináší skutečně hmatatelné výsledky.
Když dřevo pomáhá dýchat nejen lidem, ale i planetě
Ne všechno musí být beton a ocel. Firmy se stále častěji obracejí i k dřevostavbám, které na první pohled působí útulným dojmem a současně dokážou lépe vázat CO2. Díky použití CLT panelů ze dřeva dochází ke snižování emisí až o 20 % oproti železobetonu, navíc dřevo přináší i zdravotní benefity pro obyvatele. Podle VCES je dřevostavba jednou z účinných cest, jak proměnit stavebnictví v udržitelnější obor. Společnost chystá výstavbu bytového domu v Pardubicích, kde hodlá využívat právě lokální CLT panely.
Neméně důležitý je koncept recyklace. „V případě revitalizace brownfieldů využíváme při nové výstavbě podkladní beton, který obsahuje betonový recyklát z demolic,“ potvrzuje Škaloud, že daný stavební odpad může znovu posloužit. Díky tomu se méně materiálu odváží na skládku a zároveň se snižuje dopad přepravy.
Oblibu si získávají také modulární prvky, které se vyrábějí v hale a na stavbě se už jen usazují.
Prefabrikované koupelny, kompletně dokončené včetně dlažby a sanity, jsou oblíbeným příkladem takového přístupu. Šetří čas, peníze i nervy, protože na místě se nic nedoladuje dodatečnými úpravami. Nižší množství odpadů je pak příjemným bonusem.
Už brzy povinné měření emisí u každé budovy
VCES počítá uhlíkovou stopu u každé stavby už dnes, i když zatím dobrovolně. Od roku 2028 ale budou muset výpočet emisí CO2 předkládat všichni stavebníci u větších budov, od roku 2030 se tato povinnost rozšíří na všechny novostavby. Tato změna přiměje řadu stavebních firem k systematickému přístupu.
„Pokud se nepodaří dosáhnout výrazného snížení emisí CO2 během této dekády, riziko nevratných změn a extrémních dopadů na životní prostředí, ekonomiku i lidskou společnost se výrazně zvýší,“ upozorňuje Škaloud na význam udržitelného stavění. Samotná VCES a celá skupina Bouygues Construction chtějí do roku 2030 snížit své přímé emise o 40 % a nepřímé emise o 30 %. Dosavadní výsledky ukazují, že se tenhle směr vyplácí nejen z hlediska planety, ale i firemní konkurenceschopnosti.
Zdroje info: Jakub Škaloud
Náhledové foto: Pixabay
