Wellbeing ve školství: Další zbytečné pojmenování něčeho, co už dávno existuje

Moderní trendy vedou školství do záhuby. Bohužel. Když pominu fakt, že moc mají nyní v rukou rodiče s dětmi a nikoli odborníci, dostávám se k dalším nesmyslům, jichž je vzdělávání v České republice bohužel plné. Jedním z nich je bezesporu moderní termín wellbeing. Jak už asi tušíte, jde o spojení dvou anglických výrazů. Well znamená ve volném překladu dobře a beeing představuje samotnou existenci. Jinými slovy, jedná se o to, aby žákům i učitelům bylo ve škole dobře. Nejde fakticky o nic nového. Jen se zase musí na tomto inovativním termínu přiživit spousta lidí, již nejspíše neumí učit. Dokonce byl jmenován zmocněnec MŠMT pro wellbeing, dětské duševní zdraví a ústavní a ochrannou výchovu Ferdinand Hrdlička. Neskutečné.

Nic nového, ve škole jsme se měli cítit dobře i v minulosti

Wellbeing skutečně není žádné objevení Ameriky.  Vždyť o to, aby nám všem bylo ve škole příjemně, usilovali učitelé již dávno v minulosti. Jen jsme neměli onen vznešený název. Pamatuji si na moji učitelku na prvním stupni, kdy se ještě mohly používat tělesné tresty. Kolikrát jsem dostal facku i za to, že jsem prakticky nic neudělal. Nikdy bych si na to nestěžoval. Vypadalo to, že jsme pro učitelku pouze jména v třídní knize. Pouze ale vypadalo. Nebylo tomu tak. Byla přísná a ve třídě si nikdo nedovolil dělat nepořádek. Dodnes na ni vzpomínám. Pro mě to byl i přes její přísnost onen wellbeing.

Dnes se špatně podíváte a ničíte wellbeing

Je tomu bohužel tak. Učím už 20 let a na žáky bych se měl neustále usmívat jako cvičená opice a dodržovat pravidla wellbeingu. Prostě se musíme mít všichni dobře. Neměl bych jim snad dávat ani špatné známky, vždyť by se mohli cítit zle. Mohl bych jim ublížit. Kárat ty, kteří zlobí, je přece nemístné. Je třeba jim to vysvětlovat pořád dokola. Proboha, kde to jsme? Na poznámky raději zapomenout, jsou namířeny proti dětem a wellbeingu!

Současné děti jsou přecitlivělé, protože žijí v bavlnce

Už rodiče skáčou kolem dětí tak, že samy nepoznají nepohodu a neúspěch. Dnes v podstatě vychováváme v rodinách a poté vzděláváme ve školách jedince, již si myslí, že jsou vynikající a mají maximální sebevědomí. Přitom často nestojí za nic a jsou neskutečně líní. U takových žáků jsou mnohdy ještě navíc asistenti. Děti si ve finále začnou při oprávněné kritice myslet, že je celý svět proti nim, ubližují si a cítí se zle. Protože jejich srážka s realitou měla jednoduše přijít mnohem dříve!  

Ne každý učitel na to má

Učitel musí dokázat vytvořit příjemnou a pohodovou atmosféru ve třídě sám a ne na základě různých rad. Prostě to v sobě musí mít, což o mnohých pedagozích říci nelze. Především ti mladí se dětem podbízejí a vytváří jim pohodu vykoupenou tím, že po nich skoro nic nechtějí. Děti pak nic neumí, ale cítí se v pohodě.

Vzletné instituce a články podporující pohodu ve škole

Ano, třeba na stránkách Národního pedagogického institutu je jich hned několik. Kdo takovéto texty píše? Vyhořelí učitelé, kteří už v praxi nefungují? Doufám, že nikoli. Každý solidní učitel si ve třídě udělá pořádek a dobré klima sám. Pokud na to nemá, neměl by učit. Vyhazování peněz za rádoby odborníky ve školství pokračuje mílovými kroky a premiér Fiala s ministrem školství Bekem tomu nejspíše jen přihlížejí. 

Zdroje info: Autor- pedagog, https://edurevue.npi.cz/clanky/dite-nesmi-byt-jen-prijmenim-v-tridni-knize, https://www.npi.cz/vzdelavani/15-vzdelavaci-programy/84815-wellbeing-cesta-ke-spokojenosti-a-seberozvoji, https://msmt.gov.cz/novy-zmocnenec-msmt-pro-wellbeing-dusevni-zdravi-a-ustavni

 Premiér Petr Fiala a ministr školství Mikuláš Bek: Náhledové foto Úřad vlády České republiky