Čína překvapila ambiciózním cílem uhlíkové neutrality v roce 2060, důvodem je i ekonomika

Bezesporu nejzajímavějším momentem zářijového projevu čínského prezidenta Si Ťin-Pchinga na půdě OSN bylo jeho prohlášení o tom, že Čína si dává za cíl dosáhnout uhlíkové neutrality, a to již v roce 2060. Čína, s 28 % podílem na celkových světových emisích skleníkových plynů největší znečišťovatel ovzduší, dlouho podobné závazky odmítala. Čína argumentovala tím, že je rozvíjející se ekonomikou a má právo na ekonomický růst, stejné jako měly rozvinuté země, které své úrovně dosáhli v minulosti, a se kterým šly i v jejich případě ruku v ruce vysoké emise. Jakkoliv se může zdát tato zásadní změna čínského postoje překvapivou nebo dokonce šokující (dobrém smyslu toho slova), dává smysl hned na několika úrovních.

Překvapení (anebo ne?)

„Lidstvo si již nemůže dále dovolit ignorovat varování, která nám příroda dává.“ To nejsou slova Grety Thunbergové ani sira David Attenborougha, nýbrž čínského prezidenta. Vzhledem k tomu, že Čína byla v kontextu znečišťování ovzduší vždy spíše kritizována a odmítala se připojovat k ekologickým iniciativám zbytku světa, může být leckdo překvapen. Pravda je ale taková, že Čína tuto cestu nastoupila již před nějakou dobou.

V období od roku 2013 až 2017 v Číně klesala spotřeba uhlí. Tento trend zvrátily vládní snahy o znovurozběhnutí  skomírající ekonomiky. Přesto ale Čína dlouhodobě podniká kroky ke snížení emisí. Současně masivně investuje do jaderné energetiky i obnovitelných zdrojů. Čína je současně světovým lídrem ve výrobě solárních panelů i větrných elektráren. Stejně tak je největším světovým výrobcem elektromobilů. Naplnění cílů, které si nyní nejlidnatější země světa dává, bude ale vyžadovat více. Nutná bude kompletní změna způsobu života, od dopravy přes produkci a spotřebu potravin, až po distribuci energie.

Zdroj náhledového obrázku: Pixabay.com

Proč právě teď?

Nabízí se samozřejmě otázka, proč se k podobnému oznámení odhodlala Čína právě teď, v době, kdy její ekonomika stále prožívá problematické období, nyní navíc zhoršené koronavirovou pandemií.

Jednak je nutno podotknout, že prezident Si sice oznámil celkový cíl, nespecifikoval ale způsob, jakým jej chce dosáhnout. Čínská vláda si tak nikterak nesvázala ruce a v krátkodobém časovém horizontu lze očekávat další investice do klasického průmyslu.

Ze střednědobého a dlouhodobého hlediska se ale Čína bude nastoupené cesty držet. Prvním důvodem je snaha o zlepšení ovzduší v čínských městech, která je často opravdu špatná. Současně se bude Čína příklonem k „zelené“ politice snažit ovlivnit mínění o sobě samé v zahraničí, značně pošramocené nezvládnutým nástupem koronaviru, který se z Číny rozšířil o celého světa a také přetrvávající perzekucí některých menšin, především Ujgurů. 

V neposlední řadě ale čínské vedení pochopilo, kam se bude v následujícíh letech ubírat světová ekonomika a že je třeba se přechodu na tuto novou ekonomiku co nejaktivněji účastnit. Po nás je to další jasný důkaz toho, že představy o zakonzervování ekonomiky v současné podobě jsou nejen nereálné, ale doslova nebezpečné.

Zdroj náhledového obrázku: Pixabay.com