Co je dědická smlouva a co musí obsahovat

Dnes si představíme jeden ze základních pilířů pořízení pro případ smrti. Tedy nástroj, jak si uspořádat majetkové poměry, po vašem odchodu. Mezi známé instituty patří závěť a odkaz. Vedle nich je však ještě třetí důležitý instrument – dědická smlouva. Právě o ní si dnes něco řekneme. Pojďme tedy na to!

Rozdíly oproti závěti

O co vlastně jde? Dědická smlouva je dvojstranným právním jednáním. Musí zde tedy vzniknout vztah mezi dvěma stranami smlouvy, přičemž se obě strany musí dohodnout na náležitostech smlouvy. Závěť, s kterou se dědická smlouva někdy srovnává, je naopak právním jednáním jednostranným. Rozhoduje zde jen vůle zůstavitele. U dědické smlouvy tak existuje smluvní zůstavitel a smluvní dědic. Oba se musí dohodnout, že chtějí, aby zůstavitel přenechal po své smrti majetek smluvnímu dědici. Dědická smlouva může být uzavřena bezúplatně i za úplatu.

Domluvit se lze jen na ¾ pozůstalosti

Dědickou smlouvou nemůžete rozhodnout o celé pozůstalosti. Jen o jejích třech čtvrtinách k okamžiku smrti zůstavitele. ¼ musí být volná k projevení vůle zvlášť. Bude-li si zůstavitel přát rozhodnout i o poslední části pozůstalosti, musí tak učinit jiným institutem – závětí. Pokud je však rozhodnuto o ¾ pozůstalosti dědickou smlouvou a poslední čtvrtina je od sepsání smlouvy do smrti zůstavitele zničena nebo požita, dědí dle smlouvy smluvní dědic celou pozůstalost. Dalším omezením je neopomenutelné dědictví. Potomci zůstavitele mají zákonný nárok na pozůstalosti. Svůj díl pak mohou vymáhat po dědicích.

Smlouva zůstavitele za života neomezuje

Mezi smluvním zůstavitelem a smluvním dědicem vzniká smluvní vztah. to však nemění nic na tom, že za svého života může zůstavitel jakkoli nakládat se svým majetkem, i s tím, který je předmětem dědické smlouvy. Tento vztah je totiž až řešení pro případ smrti, a tak za svého života lze s majetkem normálně nakládat.