Další výroční dvacetikoruny, kdo na nich je?

Česká národní banka udělala sběratelům radost podruhé během krátké doby. Loni se na dvacetikorunách, kterých bylo jenom omezené množství, objevili „otcové zakladatelé“ ČSR. Tomáš Garrigue Masaryk, Edvard Beneš a Milan Rastislav Štefánik. Nyní vyšla série mincí s další trojicí osobností. Karel Engliš, Alois Rašín a Vilém Pospíšil. Pojďme se na jejich osudy podívat.

Karel Engliš

Česká koruna v roce 2019 oslaví 100 let od vzniku. Právě proto najdeme na nových mincích ty, kteří se na rozvoji měny podíleli. Prvním je Karel Engliš. Původně byl doktorem práv, za svého působení se stal však také významným teoretikem v oblasti ekonomie. Několikrát stanul také v čele resortu financí a stal se také prvním rektorem Masarykovy Univerzity (v letech 1947 až 1948 byl také rektorem Univerzity Karlovy). V ekonomické vědě vycházel z postulátů, že nic se neděje bez účelu. V kapitalismu rozhoduje o uspokojení každý podle sebe a svých potřeb. V solidaristických (socialistických) systémech zase pečuje cizí subjekt o druhé. Řízené hospodářství pak považoval jen za nutné zlo v případech kritických situací.

Alois Rašín

Asi nejznámější personou z trojice je právě tento muž – první ministr financí ČSR. S tím Karel Engliš výrazně spolupracoval. V mnoha věcech se však tyto osobnosti neshodli. Alois Rašín byl znám svou deflační politikou v prvních letech nového státu. Tu Engliš kritizoval. Navíc Rašín se vydal cestou úspor, kterými chtěl zpevnit měnu a trval na zlatém standartu. Až v roce 1934 Engliš konečně prosadil svůj záměr – devalvovat československou korunu o 16 %. Ač by Rašín velmi významný pro osud naší měny, jeho působení v novém státu skončilo relativně brzo. V roce 1923 byl zastřelen atentátníkem.

Vilém Pospíšil

Poslední z trojice není o nic méně důležitý. Byl stoupencem Rašínovy politiky a v roce 1919 se aktivně zapojil do odluky měny od té rakouské. Mezi jeho kariérní vrchol pak lze považovat funkci guvernéra Národní banky československé, kterou zastával v letech 1926–1934. V posledním roce však odstoupil, jelikož nesouhlasil s Englišem ve věci již zmíněné devalvace.