Doplňování i a y je hloupost, říká zkušený učitel češtiny

Diktát, pravopisná cvičení a nekonečné psaní textů v češtině. Právě takto si pamatujeme na dobu našeho dětství. Tedy alespoň já. Diktáty a různá pravopisná cvičení jsem bral jako nedílnou součást češtiny a jakousi samozřejmost. Nyní se češtinou v podstatě živím. Nejen, že jsem ji vystudoval na vysoké škole v rámci pedagogické fakulty, ale již dvacátý rok ji vyučuji na základní škole a troufnu si říct, že ji ovládám. Vše bylo ale dáno tím, že jsem se jazyk správně naučil. Jak? Tím, že po mně na základní škole učitelé lidově řečeno šlapali stejně jako po jiných spolužácích a spolužačkách. Dnes je tomu mnohdy poněkud jinak. Bohužel.

Jsou učitelé, kteří holdují doplňovačkám

Ano, jistě se najdou. Inovativní výuka prosazovaná různými výzkumnými pedagogickými ústavy a podobnými rádoby institucemi si najde své zastánce. Hledáme si cestu, jak by se všechno dalo zjednodušit a čeština by žákům do hlavy naskákala sama. Nesmysl. Nelze. Není možné. Interaktivní cvičení a doplňovačky na internetu z nikoho lingvistu neudělají. Mnozí rodiče si to ale myslí.

Tipovačka se vším všudy a výsledky nulové

Pokud dětem ve škole rozdám klasické doplňovací cvičení, kde budou pouze doplňovat i a y, případně dlouhé varianty, pak spousta z nich bude tipovat a hotovo budou mít během několika vteřin. Absolutně k ničemu. Podobně je tomu i při doplňování písmen na počítači, kde se jim ještě pro rozptýlení objeví obrázky nebo zahraje hezká hudba, když odpoví správně. Blbost. Dril prostě nijak nenahradíte.

Klasické psaní celých cvičení nic nenahradí

Jednoznačně. Pokud budete dítěti diktovat text a ono bude psát, je to mnohem efektivnějí. Bude si mnohem více uvědomovat, co konkrétně psát má. Stejně tak je tomu při opisování konkrétních cvičení na doplňování. Možná jsem ze staré školy, ale psaní souvislého textu dá člověku mnohem více než pouhé doplňování písmen. Jednoznačně. Lenost dětí, která jim volí preferovat doplňovačky, bychom měli smést ze stolu. Stejně jako inkluzi a ustupování nárokům na dítě. Toho je ale bohužel současné školství přesycené podobně jako budování sebevědomí u žáků. To pak mají, ale mnozí neumí vůbec nic.

Zdroje info: Autor, učitel češtiny

Náhledové foto: Radek Štěpán