Jak odmítnout dědictví

Když zemře známý nebo rodinný příslušník, určitě je to tragická situace. K praktickým problémům pak v dalším životě může patřit vyřešení dědictví po této zesnulé osobě. Dnes si řekneme pár věcí k odmítnutí dědictví. Jak naše právo vlastně toto upravuje?

Odmítnutí již nelze vzít zpět

Dědictví přijímá dědic projevem vůle, který vyjadřuje vůli neodmítnout (přijmout) dědictví. Poté již platí, že jednou přijaté dědictví již nelze odmítnout, a naopak jednou odmítnuté dědictví nelze poté již přijmout. To jsou základní východiska. Přijmout dědictví lze ústně, mlčky nebo konkludentně. Poslední zmíněná varianta znamená, že se dědic chová tak, že lze usuzovat, že dědictví přijímá. Odmítnutí dědictví však již ze zákona vyžaduje výslovný projev vůle. Tedy takový projev, který výslovně znamená, že dědic chce odmítnout dědictví.

Jak odmítnout?

Občanský zákoník dává dědicům lhůtu pro případné odmítnutí. Tu obsahuje norma tohoto kodexu v paragrafu 1487. Tato lhůta trvá měsíc ode dne, kdy byl tento pozůstalý, který chce odmítnout dědictví, vyrozuměn o svém dědickém právu. Právě nevyužití této lhůty je vlastně tacitní neodmítnutí (přijetí) dědictví. V této lhůtě tak musíte projevit svou vůli, nebýt dědicem. Dobré je také vědět, že nerozhoduje, zda dědic ví o skutečné výši pozůstalosti, či nikoli. Pokud tedy odmítne dědictví jako celek a poté zjistí, že cena je mnohonásobně vyšší, již nemá šanci odvolat odmítnutí.

Kdy nelze odmítnout?

Pokud chcete odmítnou dědictví, určitě je dobré, abyste se vyvarovali některých jednání. Tak například se nepřihlíží k odmítnutí dědictví, pokud potencionální dědic například iniciuje uzavření dohody dědiců, řeší otázky započtení daru na dědický podíl druhého dědice nebo pokud žádá druhého dědice, aby se vzdal dědictví. Jde tedy o jednání, kterým se již více zajímá o dědictví. Dále také odmítnutí dědictví vylučuje, pokud se dědic faktický ujímá správy zůstavitelova majetku.