Jak řešit spory ohledně dědictví

Když zemře člověk, je to rána a tragédie pro nejbližší. Ti však musí řešit i jiné věci něž jen zármutek. Řeč je dědickém řízení, tedy nakládání s nebožtíkovým jměním. Nezřídka kdy se právě při tomto procesu vyskytnou mezi dědici spory. A právě na jejich řešení se dnes podíváme. Pojďme tedy na to.

Dědici nejsou s to se dohodnout

Spor o dědické právo vzniká tak, že o dědickém právu osob, které jsou předvolány jako osoby připadající v úvahu jako dědici, nemůže být rozhodnuto z důvodu rozporu či vylučování více tvrzení více osob o jeho existenci. Pokud tedy tento spor nastane a potencionální dědici se nemohou dohodnout, musí být rozhodnuto o řešení tohoto sporu. Ten nemůže být řešen v rámci řízení u notáře. Jsou-li skutečnosti tvrzené dědici sporné, soud rozhodne, aby dědic, jehož tvrzení jsou nejslabší uplatnil své tvrzené nároky žalobou, na jejíž podání musí mít lhůtu minimálně 2 měsíce.

Čí právo je slabší?

Za slabší dědické právo se bere to právo, které má vycházet ze tvrzených skutečností, které zakládají toto dědické právo.  Tento člověk se tedy musí obrátit proti například dědickému právu vycházejícímu z dědické smlouvy (jejíž pravost není napadána). Dále platí, že dědic ze závěti má přednost před tím zákonným. Obecně tedy lze říci, že dědic z dědické smlouvy má silnější právo než ten, který je určen závětí nebo ten, který je zákonným dědicem díky příbuzenskému vztahu.

Půjde-li o odúmrť

Může ale také nastat, že do sporu se vloží stát. To může být například v případě, že osoba tvrdí své dědické právo na základě toho, že například žil se zůstavitelem ve společné domácnosti. Byla-li by taková osoba jediným dědicem, musí právě ona přinést spor k soudu a musí unést své důkazní břemeno. V tomto případě je totiž klíčová odúmrť, tedy část dědictví, kdy nikdo jiný nedědí, a tak dědictví připadá státu, jako zákonem danému dědici. Stát je tedy zákonný dědic, avšak tvrzení, že je osoba dědicem díky tomu, že žil se zůstavitelem v jedné domácnosti je skutečnost, která se musí dokázat.