Jak se šetří na rohlíku: Z pěti ingrediencí už dávno není

Víte, jaké ingredience by se měly používat při výrobě klasického rohlíku? Je jich pouze 5. Konkrétně se jedná o mouku, vodu, sůl, droždí a olej. Zdánlivě jednoduchá receptura už ale dnes v žádném případě není na denním pořádku. Tedy alespoň u většiny pekařství. Používají se nejrůznější regulátory kyselosti, enzymy, emulgátory a další látky, kterých bývá klidně i kolem 30. Proč tomu tak je? Dá se i dnes sehnat rohlík, který nebude pouze chemickou sloučeninou? Na tyto otázky se pokusíme odpovědět v následujících řádcích.

Zavděčit se mase

Přesně tak. Do rohlíků jsou záměrně zmiňované látky přidávány z toho důvodu, aby chutnaly co největšímu množství lidí. Samozřejmě díky nim má rohlík také unifikovaný vzhled, na který je spousta zákazníků zvyklá. V neposlední řadě napomáhají přidané látky i k tomu, aby se s těstem samotným pekařům daleko lépe pracovalo. Za vším také stojí požadavky prodejců na minimální cenu a maximální trvanlivost. Naše prababičky si přitom bez větších problémů vystačily se zmiňovanými základními 5 surovinami…

Složení se mění několikrát ročně

Pekaři samotné přidané látky neřeší. Starají se o to firmy, které pečivo vyrábějí. Zástupci některých z nich jezdí přímo na pole zjišťovat kvalitu obilí pro sklizeň. Až podle aktuálního charakteru sklizně následně stanovují, jaké látky se budou do směsi přidávat. Občas se přesto může stát, že některé přidané látky půjdou proti sobě. Typická je kyselina askorbová zlepšující kynutí a cystein, jež naopak oslabuje strukturu samotného těsta.

Lze se ještě setkat s tradičními rohlíky?

Jasně, ale zřejmě jen v případě malých pekařství, která mají odbyt a vědí, že se jimi vyrobené zboží prodá. Upřímně, dnes existuje spousta lidí, kteří dbají spíše na to, co je v dané potravině než na její dokonalý vzhled.