Jak se vyhazují peníze. Školení učitelů týkající se spolupráce s asistenty na vlastní kůži

Kdo se nebude dál vzdělávat, ten zakrní. Známá to věta, kterou bychom si mohli připomínat dnes a denně. Ostatně univerzity třetího věku mohou být třeba jasným dokladem toho, že se člověk může naučit něco nového i v pokročilejším věku. Důležité je ale vybrat správný a kvalitní vzdělávací program. Nejhorší jsou většinou ty, jež jsou učitelům přiděleny, aby si škola udělala čárku, případně aby se jí podařilo vyčerpat peníze z Evropské unie. Ta, jak známo, ráda dává, nicméně vše musí být papírově dokonale připravené. O nějaké kvalitě a přínosu pro učitele se bavit bohužel nelze. Typické bylo v tomto ohledu i školení, které jsem absolvoval nedávno. Týkalo se spolupráce asistentů pedagoga a pedagogů samotných. Slova jako šílenost, marnotratnost a nekonečná zoufalost jasně charakterizují dané školení. Ostatně přesvědčím vás o tom v následujících řádcích.

Prezentace hodná žáka 6. ročníku

Na počátku samotný pán středního věku, který přednášel učitelskému sboru, upozornil na to, že na formality si nepotrpí, a to ani v textu, jenž byl součástí jeho prezentace. Výsledkem byla spousta pravopisných chyb, překlepů a nevhodných formulací. Na to, že přednášel učitelskému sboru, troufalost. Prezentaci takovéhoto ražení bych vrátil šesťákovi k přepracování. U lektora to šlo těžko. Jako češtinář jsem ale polkl hořkou slinu a zkusil lektora poslouchat.

Teorie a teorie, praxe nulová

Krásná teorie o tom, jak by měl učitel s asistentem pedagoga spolupracovat, jak by asistent pedagoga mohl vypracovat plán pokroku u dětí a podobné teorie. Bylo jich více než dost, nicméně lektor, kterému činilo velké obtíže vyslovit hlásku ř, mě absolutně nepřesvědčil. Takto jsem si mohl listovat na internetu a hledat příslušné informace. Nějaké věci z praxe sice přišly, ale byly obecné. Slova o tom, že někde v pražské škole vymysleli patra tak, aby tam byla pouze jedna třída, nebo jeden ročník, jsou v praxi k ničemu. Konstatování faktu, že učitel je na všechno sám, tak nějak také.

Dobré hodnocení za sprostě vyhozené peníze

Asi tak. Pohled do evaluačního dotazníku mnohých kolegyní byl tristní. Prostě nechtěly uškodit. Jenže pokud se takto budeme chovat, pak se nám bude dostávat vzdělávacího šlendriánu. Jinak mám pocit, že se takto často učitelé chovají pod tlakem rodičů i k dětem. Prostě se jim ustupuje, řeší se asistenti a spousta výhod. V životě pak nikdo nikomu ustupovat nebude.

Zdroje info: Autor- pedagog

Náhledové foto: Pixabay