Jiný pohled na důchody: Pravdu si někdy nedokážeme připustit

Celý život jsem neskutečně dřel a nyní nemám na důchodu ani 10 000 korun. Neskutečné, neslýchané, skandální. Stát se na mě vykašlal. Přesně takto mluví někteří důchodci. Navíc jim ještě nahrávají opoziční poslanci, kteří by se za ně rvali až do úplného konce. Tedy podle jejich slov. Realita by pochopitelně byla úplně jiná. Podívejme se tedy na to, jak to vlastně s důchody je a jakým způsobem se k nim mnozí stavěli a staví. Jiný pohled na věc určitě stojí za to. Jeden zajímavý nabízí ve svém blogu na portálu iDnes.cz Ondřej Šebesta. Rád jsem se jím inspiroval.

Oběti Klausovy ekonomické transformace

Takto bychom mohli nazvat ročníky 1925–1945, které odcházely do důchodu mezi lety 1985 až 2005. Jejich šance na jakékoli spoření byla minimální. Tedy pokud tak lidé chtěli činit legálně a legálně pracovali. Klausova ekonomická transformace stála za tím, že úspory lidí byly devalvovány, ač ceny potravin nijak rapidně nerostly a regulovaly se nájmy. Pozice těchto lidí nebyly jednoduché.

Dnešní a nedávní důchodci v různých podobách

Smýšlení lidí se pochopitelně liší a důchodci, kteří odcházeli do důchodu nedávno nebo odcházejí dnes jsou toho jasným dokladem. Jde o ročníky 1945 až 1965. Když budeme počítat, tak tito lidé pracovali zhruba 25 až 35 let po pádu komunismu u nás. Měli tedy poměrně solidní šanci vytvořit si nějaký ten finanční polštář. Jestliže na sobě ale tito lidé nepracovali, nebyli ochotni změnit zaměstnání, vzdělávat se a snažit se se svým životním stylem něco udělat, pak nejspíše spoléhali na stát a volili populisty.

Husákovy děti a jejich předchůdci

V podstatě se bude jednat o lidi, kteří půjdou do důchodu po roce 2030. Tito budoucí důchodci v podstatě dokončovali školu v době po převratu. Startovali svou kariéru a už dobře věděli, jaký je kapitalismus a jak funguje. Pokud se o to nezajímali, bohužel jejich problém. Někteří i v této době žili z ruky do pusy a nějaké úspory je nezajímaly. Však jednou se o ně přece postará stát.   

Ti, kteří půjdou do důchodu po roce 2050

Jsou děti rodičů majících více než 30 let na to, aby vysvětlili svým potomkům, jak funguje kapitalismus a že je třeba se opravdu snažit a dřít. Demografická křivka hovoří jasně a můžeme si být takřka jistí tím, že se o tyto lidi stát kompletně nepostará.

Jak z toho ven?

Pokud je daný člověk zdravý, pak by měl pochopitelně pracovat, makat na sobě, sebevzdělávání a snažit se najít co nejlepší pracovní pozici. Mimo jiné by měl také spořit na důchod. Nikoli tak, jak ‚mu to bude diktovat stát v rámci různých pilířů, ale prostě sám. U nás to funguje tak, že děti jsou bezmezně podporovány svými rodiči. Často ovšem tak, že je rodiče jen dotují. Dokonce se najdou takoví potomci, kteří lamentují nad tím, že smrtí svého rodiče ztratí nárok na jeho starobní důchod. Neskutečné. Děti by měly právě svým rodičům ve finále pomáhat, a to bezmezně.

Zdroje info: https://ondrejsebesta.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=798873, Autor

Náhledové foto: Pixabay