Kdy mě může manžel vydědit?

V případě vypořádání svého majetku pro případ smrti, existuje vcelku velká volnost. Ten, kdo tedy činí toto právní jednání, si může vybrat, jak s majetkem naloží, a kdo od něj po smrti nic neuvidí. K tomu slouží i vydědění. Dnes se podíváme, jaké má vlastnosti. Co se smí, co nikoli.

Závěť nad zákonem

Vůle jednajícího má v tomto případě téměř vždy přednost. Zůstavitel tak může o svém majetku mortis causa rozhodnout libovolně. U nepominutelných dědiců však platí, že i přes rozhodnutí zemřelého je potřeba zajistit jeho potomky. V §1643 pak zákon stanovuje, že nepominutelný dědic musí dostat alespoň ¾ z jeho zákonného podílu. Je-li zletilý, alespoň ¼. V tomto případě je však potřeba říci, že například manžel nepatří do skupiny nepominutelných dědiců. Pokud na něj tedy není v závěti pamatováno (ačkoli závěť existuje, takže má přednost před zákonem), nedostane nic.

Kdo je nepominutelný?

Není-li nepominutelným dědicem manžel nebo manželka, kdo tedy je? V smyslu občanského zákoníku jsou nepominutelnými dědici, tak jak je zákon definuje, pouze potomci zůstavitele. Zákon dále rozlišuje (tak jak je již naznačeno výše) mezi dětmi zletilými a nezletilými. Ustanovení, která jako jedna z mála omezují zůstavitelovu svobodnou vůli, říkají, že nezletilý potomek má nárok na alespoň na ¾ a zletilý na ¼ podílu, který jim ze zákona náleží.

Smrt manžela = konec společného jmění manželů

A je tu ještě jeden aspekt, který ovlivní druhého manžela po smrti jeho protějšku. Konec společného jmění manželů. Zanikne-li tedy smrtí manželství, které dle zákona funguje na principu společného jmění (dá se zúžit, nikoli však úplně vyloučit), Dochází při okamžiku smrti k jeho zániku. Poté dochází k vypořádání, kdy se SJM rozděluje dle principu, že podíly manželů jsou stejné. Předmětem dědického řízení tak nebude polovina manžela, který přežil.