Kdy sjednávat smlouvu o společném nájmu

Jde typicky o situace, kdy pronajímáte svou nemovitost (nejčastěji byt) skupině spolubydlících. Například studentům. V takovém případě je pro vás, jako pro vlastníka bytu, výhodnější a praktičtější uzavřít smlouvu o společném nájmu, namísto jen základní nájemní smlouvy. Předejdete mnoha praktickým problémům. Pojďme se na to společně podívat.

Co vše se může stát

Například můžete dojít do situace, kdy máte problémy s nájemníky. Konkrétně s jejich uhrazováním nájemného. Často totiž funguje praxe, že skupina studentů si vybírá hlavního člena, na kterého je napsaná smlouva o nájmu. Když však tento člověk přestane platit nebo se například na delší čas odstěhuje, je těžké vymáhat peníze od ostatních obyvatelů bytu. Tyto situace sice nejsou neřešitelné, ale chtít peníze po ostatních je složitější a zabere to více snahy a času. Proto je dobré takovým věcem úplně předejít.

§ 2270 OZ

Právě výše zmíněný paragraf upravuje smlouvu o společném nájmu. O co vlastně jde? V případě uzavření této smlouvy namísto smlouvy nájemní, se situace výrazně odlišuje. Každý člen domácnosti je totiž smluvní stranou a je smlouvou vázán. Všechny práva a povinnosti vyplývající z nájemní smlouvy musí dodržovat všichni. Samozřejmě včetně placení nájemného.

Řešení sporů je snazší

Poté se vám již nestane, že v nepřítomnosti hlavního člena domácnosti, se nedomůžete vašich práv. Občanský zákoník totiž operuje s institutem odpovědnosti za dluhy společně a nerozdílně. To znamená, že celý dluh lze vymáhat po kterémkoli obyvateli bytu. To samé platí i o úhradě způsobené škody. Dlužník musí dluhy uhradit. Jak se potom již vyřídí s ostatními spolubydlícími je jeho věc, to už neřešíte. Zákon však říká, že ostatní tato osoba, které dluhy uhradila teď má pohledávku za ostatními dlužníky na uhrazení jejich podílů na dluzích. To však vy, jako věřitel a pronajímatel neřešíte.