Osvojení dítěte: Podmínky a následky

Pokud přemýšlíte nad osvojením dítěte, tento text je pro vás. Dnes se totiž podíváme, jak to vlastně v praxi probíhá, jaké podmínky zákon stanovuje a hlavně, jaké následky to pro vás bude mít. Pojďme tedy na to!

O co jde a jaké jsou předpoklady?

Tento institut, jako téměř celé rodinné právo reguluje občanský zákoník. A o co vlastně jde? Osvojení je přijetí cizí osoby za vlastní. Mezi předpoklady takového úkonu je tedy existence pevného vztahu mezi osvojitelem a osvojence. Tento vztah má být obdobný, jako ten, který existuje běžně mezi rodičem a dítětem. Dále musí být toto osvojení v souladu se zájmy dítěte a vždy probíhá na návrh osvojitele. Jím může být jen zletilá, svéprávná osoba, který je schopna zaručit osvojenci kvalitní rodičovství. Mezi těmito dvěma osobami má být také dostatečný věkový rozdíl. Konkrétně 16 let.

Kdy je nutný souhlas?

Obecně platí, že není třeba souhlasu ani dítěte. Rozhoduje soud. Pokud však dítě dosáhlo minimálně 12. roku, je téměř vždy vyžadován jeho souhlas. Není-li starší 12 let, dává vždy souhlas jeho opatrovník, kterým soud ve valné většině případů jmenuje pracovníka orgánu sociálněprávní ochrany dětí (OSPOD). Soud by však měl vyslechnout i dítě, je-li to možné. Vedle souhlasu dítěte nebo opatrovníka je nutný i souhlas rodičů. Otec jej může poskytnout již hned po narození dítěte. Matka nejdříve po 6 týdnech od narození potomka. Souhlas rodičů lze odvolat do 3 měsíců od udělení.

Právní následky

Hlavním následkem je logicky zánik dosavadního příbuzenského vztahu mezi osvojencem a jeho původními rodiči. Zanikají tedy všechny jeho práva a povinnosti spojené s členstvím v této rodině. Naopak vznikají u rodiny osvojitele. Osvojitel nabývá tzv. rodičovskou odpovědnost. Musí o nové dítě pečovat,  dbát na jeho vývoj, zdraví a podobně. Může jej také zastupovat a spravovat jeho jmění (aktiva a pasiva). Vznikají také všechny další aspekty takového vztahu, obdobného rodičovskému. Včetně práva dědit.