Pohled učitele: Zase se zbytečně řeší platy, problémy jsou jinde

Prezident Pavel podepsal, že učitelé budou mít minimálně 130 % průměrné mzdy. Na tom by nebylo nic až tak zvláštního, nicméně opět se zvedla vlna nevole. V diskuzích často pedagogy označují jako flákače a argumentuje se samozřejmě tím, že mají obří množství dovolené a minimální pracovní dobu. Klasika, která se u nás neustále omílá dokolečka. Bohužel. Obraz školství a učitelů jako takových je neskutečně zdeformovaný. Tak to prostě je. Ze své praxe ale jasně vidím, že chyby jsou úplně někde jinde.

Ve škole si na peníze nestěžují

Aktuálně dosahuje plat učitele na 113 % průměrné mzdy. Hrubá mzda činí 48 204 korun. To určitě není nijak málo, nicméně jde o průměr, takže mnozí na něj nepochybně nedokážou dosáhnout. Ve škole se pohybuji denně, a tak vidím a slyším, že si učitelé na peníze nestěžují. Dobře si pamatuji, že jsem začínal a bral jsem někdy v roce 2005 okolo 10 000 korun měsíčně. Tehdy si nepochybně bylo nač stěžovat! Dnes se plat nastupujícího učitele blíží jinému kolegovi, který má třeba více než 10 let praxe. Motivace pro další učení a kariérní postupy je ve školství minimální.

Neustále se střídají ministři

Nyní je aktuálně ve funkci bývalý ministr pro evropské záležitosti. Tento post už fakticky s ukončením našeho předsednictví nebyl třeba, tak Mikuláš Bek putoval do resortu školství. Ministři se zkrátka střídají jako kapesníky v kapse a každý se snaží přijít s nějakou jinou rádoby koncepcí. Výsledkem je ale totální chaos se vším všudy.

Koncepce školství je nulová

Bohužel. Rámcový vzdělávací program je k ničemu, školní vzdělávací programy se liší. Smutná situace. Když dítě přechází z jedné školy na druhou, pak často bralo úplně jiné učivo a dorovnání znalostí je pak složitější. Neustále se mluví o alternativách, nicméně klasické učení podle osnov, které tady byly za komunismu, představovalo mnohem lepší řešení.

Opakované uhýbání rodičům i dětem

Nároky na žáky a žákyně se stále snižují, tím pádem už nemusí vynakládat takové úsilí a jejich snaha je často minimální. Když je problém, stěžují si doma a rodiče si pak stěžují ve školách. Nasadí se asistenti pedagogů, kterých je spousta, ale mnozí nejsou potřební. Smutné. Mělo by být jasně dáno, co má dítě umět a arbitry by byli pedagogové.

Fronty před gymnázii jsou zbytečné

Jestliže by fungoval model komunistického školství, pak by se slabí žáci prostě na střední školy nedostali a šli by do učení. Alespoň by bylo možné sehnat řemeslníky, jichž je a bude kritický nedostatek. Degradace maturit je neskutečná a dnes už má středoškolské vzdělání skoro každý. Určitě nechci dávat za vzor Čínu, nicméně tady se dostane na státem podporované univerzity pouze zlomek uchazečů. Ti se připravují na budoucí studium již od útlého věku. Mnozí na něj ale nakonec nedosáhnou. Uplatní se jinde. U nás je pak spousta gymnazistů, kteří stejně nakonec jdou někam do učení po několikaletém poflakování se na vysoké škole, na niž nemají.

Špatný a dobrý učitel

Možná jen malá vsuvka. V diskuzích se neustále omílá, že učitelé jsou ve školách jen 5 hodin denně. Tato informace kontrastuje s tím, že si pedagogové tahají práci domů, mají dlouhé přípravy atd. Jak je daný učitel efektivní, je ryze na něm. Počítat je třeba s tím, že stejně jako v jiných profesích jsou špatní a dobří učitelé. Poznat rozdíl je často dost složité. Ředitel by to ale zvládnout měl!  

Reforma školství je nezbytná

Spočívá pouze ve zpřísnění výstupů a v ničem jiném. Nikomu se do toho ale nechce. Ministerstvo se prostě bojí. Pokud to tak bude pokračovat dál, ze školy bude vycházet čím dál tím více sebevědomých lidí, kteří ale nic nedokážou.

Zdroje info: Autor, msmt.cz

Náhledové foto: Pixabay