Pohled učitele: Zrušení hudební a výtvarné výchovy jako další hřebíček do rakve školství

Systém školství v České republice spadl na hluboké dno, ze kterého se jen tak nevyškrábe. Možná se mu to snad vůbec nepodaří. Ostatně stačí se podívat na to, co se v resortu školství vlastně děje. Jakékoli inovace, které přijdou odshora, nestojí za nic. Bohužel. Školství se jen dále přizpůsobuje dětem, potažmo jejich rodičům. Smutné. Nejnovější inovací by měl být zánik hudební a výtvarné výchovy v podobách, v jakých tyto tradiční předměty známe. Další zvrácenost, kterou vymysleli lidé, již vzdělávání nejspíše vůbec nerozumí. Učím už přes 18 let a většinu změn vnímám jako další likvidaci vzdělávacího systému.

Školní vzdělávací programy jako počátek zkázy

Nepochybně. Její počátky bych si dovolil datovat již do doby, kdy vznikl rámcový vzdělávací program. Jednotné osnovy, které dobře sloužily po dlouhá desetiletí, se staly minulostí. Pokud dnes dítě přejde z jedné školy do druhé, pak často ani neví, čí vlastně je. Učivo se mnohdy liší poměrně markantně. Školy si tehdy vytvářely své vlastní vzdělávací programy. Za školení týkající se tohoto vzdělávacího pro vývoje školních vzdělávacích programů se přitom zaplatily miliony korun. Školitelé a školitelky přitom ani nevěděli, co vlastně školí. Dokonce diktovali slovesa, jež se mají používat při stanovování kompetencí a cílů. To už ale nevrátíme.

Když ve škole vládne rodič

Bohužel. Veřejnost sice slyší neustále debaty o platech pedagogů. Ti ale mnohem více ocení, když se změní jejich postavení ve společnosti. Vždyť ve škole prakticky vládne rodič. Pokud je dítě slabší, tradičně si opatří vyšetření z některé z poraden. Ano, mnohé děti podporu potřebují. Spousta z nich je ale prostě a jednoduše líná, což opečovávající rodiče zjistí často až na střední škole, kdy se dítě chytí nějaké špatné party a má obří problémy. Rodiče, kteří vyšli v minulém režimu zvláštní školu, si myslí, že jejich dítě zdědilo unikátní geny a bude inženýrem. Takto to mnohdy nefunguje. Věc se jim ale složitě vysvětluje. Moc v rukou mají oni.

Žáci by měli mít na základní škole široký záběr

Spousta z nich by navíc měla poznat, jak vypadá manuální práce. Z domu to ví pouze hrstka dětí, které žijí na vesnici, případně jim rodiče manuální práci skutečně ukážou. Co se ale děje ve školství? Hodin pěstitelské výchovy ubylo, pracovní výchova se učí na druhém stupni snad jedno pololetí. Jak lze pak hovořit o nějakém velké záběru? Nijak!

Nač jsou dva cizí jazyky?

Na základní škole pro většinu dětí nepochybně k ničemu. Neumí totiž pořádně česky. Ano, studijní typy dětí mohou mít klidně dva cizí jazyky. Ostatní děti v tom všem plavou. Kluk, který vyjde základní školu jen tak s odřenýma ušima, nepochybně nebude druhý cizí jazyk potřebovat. Ve stavu, v jakém se ho naučil, mu ani k ničemu nebude.

Hudební a výtvarná výchova by se slučovat neměly

Přesně tak. Kazit ještě zbytky něčeho, co relativně funguje, je smutné. Přidat by se mělo hodin dílen a pěstitelských prací. To už jsme ale jinde. Dítě si musí uvědomit hodnotu práce a také to, že vydělat peníze stojí nemalé úsilí. Toto povědomí mu často chybí.

Návrat ke komunistickému školství jako cesta

Nejspíše ano. Ušetřit by se mělo propuštěním spousty vědeckých pracovníků, kteří školství vůbec nerozumí. Bohužel se jich přiživuje spousta. Vrátit by se měly osnovy a speciální školy. Ubylo by asistentů, kteří jsou z poloviny na školách také naprosto zbyteční. Jednoduché, rychlé, ale v dnešním světě kultu dítěte bohužel nereálné.

Zdroje info: Autor, https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-hudebni-a-vytvarna-vychova-maji-skoncit-novy-plan-skolni-vyuky-celi-kritice-227962

Náhledové foto: Pixabay