Poznámky ve škole jako slabost učitele? Částečně ano

Pamatuji si to jako dnes. Ještě za nás, tedy zhruba těsně před sametovou revolucí, se někteří učitelé ptali těch největších výlupků, zdali chtějí za své přečiny facku, nebo poznámku. Většinou se volila facka, protože člověk věděl, že když si nechá dát poznámku, doma dostane ještě větší facku, možná i dvě. Dnes je situace jiná s tím, že poznámky zůstaly. Jejich role se ale poněkud změnila, a to v důsledku charakteru mnohých rodičů, doby i postupně stále více zvráceného systému vzdělávání.

Poznámka jako obraz učitele, který si neumí udělat pořádek

Přesně tak mnozí rodiče poznámku, již jejich ratolest obdrží, chápou. Určitě by to tak být nemělo, ale to nejspíše nezměníme. Místo kritiky vlastního dítěte přijdou hanlivá slova na adresu učitele, který poznámku napsal. Proč? Protože rodiče vlastnímu dítěti tak věří? Ne, chtějí mít co nejrychleji pokoj. Učitel vinu, o které neví, přece snese jednoduše. O nějakých fackách doma nemůže být řeč. Žijeme přece v demokratické společnosti. Musíme přece děti hlavně motivovat a nikoli trestat.

Učitel není spisovatel

Tímto heslem se docela řídím a za svou skoro dvacetiletou praxi jsem napsal určitě méně poznámek, než mám prstů na rukou. Přespřílišná míra poznámek je skutečně problémem konkrétního učitele. Ten by si měl udělat pořádek ve třídě pomocí svého důvtipu a umění učit. Pokud máte ve třídě dobrou atmosféru, můžete si i z viníka lehce udělat legraci a ostatní jeho spolužáci se mu třeba zasmějí. Nejde o žádné ponižování. Daný jedinec si ale svůj přečin uvědomí.

Poznámky jako podklad pro kázeňské opatření

Ano, přesně takto jsou poznámky brány. Jestliže jich má dítě tolik a tolik, dostane důtku třídního učitele a podobně. Proč? Pokud se dítě nějak proviní, ať je potrestáno. Jestliže je dítě třeba agresivní, proč by se mělo čekat na několik projevů agresivity a informovat rodiče o tom samém? Není třeba. Takto by to mělo být prezentováno i rodičům a škola by měla mít určitě pravomoci.

Při závažných proviněních je třeba být striktní

Jasně, v případě drog, záškoláctví, lenosti a tak dále je třeba být maximálně striktní. Fungování našich úřadů je ovšem většinou tak neskutečně neefektivní, že škola snažící se potřít různé nekalé záležitosti má nakonec svázané ruce. Jak z toho všeho ven? Chce to kvalitní učitele, ale hlavně změnu systému, kdy už nebude vládnout rodič, který často o škole a vzdělávání nic moc neví. Jinak by měly také fungovat instituce, které se o vysoce problémové děti postarají.

Zdroje info: Autor

Náhledové foto: Pixabay