Přetěžují domácí úkoly žáky? Někteří rodiče se bouří

Domácí úkoly byly vždy jakousi nedílnou součástí vzdělávacího procesu a prakticky se nestávalo, že by se nad jejich posláním někdo pozastavoval. Učitel prostě domácí úkol zadal, dítě ho vypracoval a jelo se dál. V současné době se ale bohužel školství dostalo postupně do situace, kdy mu vládnou spíše rodiče než učitelé a lidé, kteří jsou v tomto oboru vzdělaní. Smutná realita se stala pravdou, a tak se o smyslu domácích úkolů začíná diskutovat, a to poměrně živě. Někteří rodiče vyloženě hovoří o tom, že domácí úkoly dětem škodí. Někdy mají pravdu, ale většinou jsou na velkém omylu.

Úkoly nesmí žáky přetěžovat a být ukládány za trest

Nepochybně. Pokud jsou domácí úkoly zadávány v nadměrném množství každý den, dítěti stoprocentně chuť k jakékoli práci otráví. Pokud dítě píše dlouhé cvičení ve škole a doma má opět skoro to samé, pak nadšené asi nebude. Opakuje-li se situace několikrát po sobě, jakákoli motivace do práce mizí. To samé platí v případě ukládání úkolů za trest. Dítě je většinou ve škole již potrestáno špatnou známkou a dvojité tresty zrovna žádoucí být nemusí. Ne zrovna produktivní je také třeba opisování té stejné věty o tom, že už dítě něco dělat nebude. Stačí si pustit seriál Simpsonovi a na začátku se podívat na Bárta, který píše na tabuli.  

Důležitý je věk dítěte

Je více než jasné, že děti na prvním stupni si potřebují doma upevňovat učivo nejvíce. Úkoly na denní bázi jsou proto často pochopitelné. Třeba takové čtení je nezbytné a dítě by mělo každý den přečíst několik stran textu. Další úkoly typu čtenářského deníku už ale spíše přecházejí na rodiče a čím více je úkolů požadováno, tím se zvyšuje riziko, že půjde vlastně o práci samotného rodiče. Podobně jsou na tom i prázdninové deníky. V těchto případech je jakési opodstatnění úkolu hodně na vážkách. Dítě si má prázdniny užít, případně je pak ve škole ústně nebo písmeně popsat. Psát ještě doma zážitky je přinejmenším otravné a často to dělají rodiče. Se zvyšujícím se věkem dítěte by mělo domácích úkolů ubývat.   

Známkování úkolů se nemusí vyplatit

Na druhém stupni základní školy fungují domácí úkoly většinou následovně. Svědomité děti je vypracují doma. Učivo bez problémů ovládají a úkol v podstatě nepotřebují. Další děti si úkol opíší ve škole a mají splněno. Někteří nedbalí úkoly neřeší. Známkování takovýchto úkolů je následně zcela irelevantní. Uhlídat na druhém stupni, jestli dítě úkol vypracovalo samo, je takřka nemožné.

Úkoly jsou jednoznačně v gesci učitele

Přesně tak. Je pouze a jenom na učiteli, jestli úkol zadá, nebo nikoli. Samozřejmě na něm záleží i to, jaká bude délka úkolu, případně jeho charakter. Rodiče by v tomto ohledu neměli vůbec nic řešit. Je-li úkol zadán, dítě ho prostě vypracuje. Jak bylo ale již řečeno na počátku textu, vládcem ve školství je rodič. I ten ale může s pedagogem efektivně komunikovat. Domácí úkoly do školství bezesporu v určité míře patří a rozhodně není třeba, aby ze základních škol vycházely děti jen se sebevědomím, ale s minimálními znalostmi, jak tomu bohužel mnohde je.

Zdroje info: Autor, https://www.pedagogicke.info/2023/02/josef-maci-konec-domacich-ukolu-deti.html

Náhledové foto: Pixabay