Případy, kdy často šéf porušuje zákoník práce

Pokud se porušuje zákon volá se policie nebo se obrátíte na právní pomoc a v civilní žalobě se domáháte svých práv. Jak však postupovat, pokud váš zaměstnavatel porušuje příslušné zákony ohledně zaměstnání, zejména tedy zákoník práce? Podíváme se na časté případy, kdy zaměstnavatel nedbá těchto norem a řekneme vám, na co máte skutečně právo.

Dodržování pitného režimu

Zákoník práce neupravuje pitný režim ani pravidla stravování na pracovišti. Neurčuje tedy zaměstnancům práva na konzumaci jídla a pití. Zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci však uvádí, že zaměstnavatel je povinen zajistit pracovníkům podmínky pro zásobování vodou. Nařízení vlády z roku 2007 zase stanovuje, prostor pro práci musí být opatřen přísunem pitné vody pro zajištění pitného režimu zaměstnance. Tento problém je výraznější hlavně v letním období, kdy se vyskytují tropická vedra. V takovém případě trvejte na přísunu pitného režimu od zaměstnavatele. V některých případech vám musí přiznávat i častější přestávky a jiné benefity.

Přestávky v práci

Přestávka musí být nedílnou součástí pracovní doby. Zaměstnanci mají na tuto pauzu nárok a zaměstnavatel musí práci rozvrhnout tak, aby jim zajistil přestávku nejméně 30 minut, a to nejpozději po 6 hodinách, které pracovníci odpracují. Zaměstnavatel však může určit přestávku na dobu, kdy ještě nebylo odpracováno tolik hodin. Navíc může i rozdělit přestávku na několik částí Každá však musí mít minimálně 15 minut. Existují však práce, které nemohou být přerušeny přestávkou. Zaměstnavatel tak musí zajistit, aby měl zaměstnanec čas na oddych a najezení, popřípadě na toaletu v rámci pracovní doby, aniž by přerušil práci a opustil pracoviště. Nejčastěji se v praxi jedná o vrátné a podobné pozice. Ve službě může jíst či oddychovat, a přitom hlídat vjezd.

Přesčasy

Tradiční problém na pracovištích – přesčasy. Pracovní doba je stanovena zákonem a činí 40 hodin týdně (v jednosměnném režimu) respektive 38¾ hodiny týdně (při dvousměnném režimu) a 37,5 hodin (nepřetržitý nebo trojsměnný provoz). Zaměstnavatel samozřejmě má právo na to, nařídit práci přesčas. Opět je však limitován zákonem, a to osmi hodinami týdně, a navíc zároveň maximálně 150 hodinami v roce. Lze pracovat i nad tento rámec, avšak nelze nic nařizovat. Zaměstnanec s tím musí souhlasit. Za přesčas přísluší zaměstnancům náležité ohodnocení. Minimálně 125% průměrného výdělku. Práce přesčas však musí být výjimečnou situací a musí být způsobena zvláštními provozními důvody. Za ty se považuje například práce v nepřetržitém provozu, která musí být odpracovaná navíc za kolegu, který nepřišel do práce a podobně. I při přesčasech platí pravidlo o přestávce po maximálně 6 hodinách.