Projekty ve škole jako zbytečnost, již zvládne AI. Návrat k učení a přísnosti je nezbytný

Milí žáci, vytvoříme projekt na téma naše město. Podíváme se na některé známé české spisovatele 19. století. Vytvoříme krásné projekty plné fotografií a informací. Přesně takto mnohdy přistupují učitelé k dětem ve snaze zadat jim nějaký projekt, který potom budou prezentovat. Klasiku představují především projekty na větším formátu papíru, případně prezentace týkající se konkrétní tematiky. Jasně, projekty k vyučování vždy patřily a stále patří. V současné době ale kvůli umělé inteligenci tak nějak tato forma výuky ztrácí smysl.

Získání povědomí o problematice je málo 

Zastánci projektového vyučování budou argumentovat tím, že umělá inteligence sice člověku pomůže, ale dětem zůstanou alespoň nějaké informace týkající se konkrétního učiva. Asi tomu tak je, nicméně není to žalostně málo? Projekt zpracuje umělá inteligence pouze na základě jednoduchého zadání dětí. Ty se nenaučí prakticky nic.

Klasika v podobě učení se a zkoušení

V dobách, kdy jsem chodil do školy já, tedy v době vzdělávání Husákových dětí, nic takového moc nebylo. Prostě jsme chodili do školy s tím, že jsme se něco učili a pak jsme to museli umět. Na základě toho jsme obdrželi známku. Pokud jsem se jednoduše nepřipravil, s úspěchem jsem se nesetkal. V opačném případě jsem zažil úspěch a radost s ním spojenou. Spousty věcí jsem se naučil a troufnu si říct, že jsem vzdělaný člověk, který se dokáže uživit.

Umělá inteligence: Foto Pixabay

Současné ustupování dětem je tristní

Je to tak, učím už skoro 20 let a za celou tu dobu se neustále ustupuje dětem a vytváří se pro ně maximální komfort. Moderní termín wellbeing je bohužel ale do značné míry zvrácený. Ano, měli bychom se mít dobře, nicméně měli bychom také poznat úspěch a neúspěch, vystoupit z komfortní zóny a rodičovského obláčku. V současné době vše funguje tak, že děti mají maximální sebevědomí, ale často vůbec nic neumí. Moderní metody výuky je vedou spíše k tomu, že se budou cítit velmi silné v kramflecích, když ale budou muset ukázat, že něco umí, tvrdě narazí.

Odkládání srážky s realitou

Je to tak. Naše generace byla ještě tou, jež měla minimální sebevědomí. Narostlo až v momentu, kdy jsme v životě něco dokázali. Současné děti se učí být maximálně sebevědomé a úspěšné. Nic moc pro to ale mnohé z nich nedělají a odkládá se jejich srážka s realitou. Ta nejčastěji přichází v době, kdy mají jít na střední školu. Pak často zjišťují, že toho moc neumí. Také poznají tvrdost života dospělých a to, že bez práce nejsou koláče. To by ale děti měly zjišťovat již od útlého dětství v rodině. Často tomu tak není, jsou pouze sebevědomé. Možná by to mohl změnit třeba ministr školství. Zatím to tak ale v případě současného ministra Beka moc nevypadá.

Zdroje info: Autor- pedagog

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy Mikuláš Bek: Náhledové foto Úřad vády České republiky