Složité přijímačky? Nesmysl, podmínky měli všichni stejné

Mnohá média informují o tom, jak si stěžují rodiče dětí na to, že přijímačky měly jejich ratolesti příliš těžké. Jsou zděšeni z toho, že děti nezvládly některé úkoly. Hovoří o zadupávání sebevědomí a tak dále. Pravda je taková, že distanční výuka přípravě dětí na přijímací zkoušky rozhodně dvakrát nepomohla. Je více než jasné, že především v matematice některé typy příkladů prostě nebylo možné vysvětlit online. Toto lze možná trochu brát v potaz, ostatní argumenty jsou liché.

Alespoň se odliší zrno od plev

Možná trochu drsná věta, nicméně je tomu tak. K čemu jsou testy, které bez problémů všechny děti zvládnou? Jasně, státem zadané přijímací zkoušky nemusejí být maximálně drsné, nicméně nějaké to síto se vytvořit musí. Jinak než přijímacími testy, jež to dokážou, se to bohužel nezvládne.

Na střední se dostane skoro každý

Bohužel. Existuje jen poměrně malé množství prestižních škol, u nichž je procento nepřijatých uchazečů alespoň trochu vyšší. Spousta středních škol bere fakticky každého, kdo má ruce a nohy. Žáky prostě potřebují, jinak nebudou mít koho učit. Kde jsou doby, kdy se na průmyslovku brali jen uchazeči s průměrem 1,2 a níže? Někde před rokem 1990. V dobách minulých bylo síto poměrně velké a děti šly holt na učňovské obory. Vždyť za několik let už nebude chtít pracovat rukama nikdo.

Podmínky byly pro všechny stejné

Tak jako tak. Nikdo neměl startovací čáru posunutou dopředu ani dozadu. Zaměřím se na přijímačky z českého jazyka. Ty jsou každým rokem fakticky velmi podobné. Dle mého názoru se děti mohly na přijímačky z mateřského jazyka připravit fakticky stejně jako v dobách klasické, nikoli distanční, výuky. Pokud se opravdu učily a hodiny v MS Teams nebo jiném programu nebraly jako relax nebo malou pauzu při hraní počítačových her. Diskuse o složitosti přijímacích zkoušek podle mě nejsou vůbec na místě.

Náhledové foto: Pixabay