Typy monetární politiky

Na široké úrovni jsou měnové politiky kategorizovány jako expanzivní nebo kontrakční. Pokud země čelí během zpomalení ekonomiky nebo recese s vysokou mírou nezaměstnanosti, může se měnová autorita rozhodnout pro expanzivní politiku zaměřenou na zvýšení hospodářského růstu a rozšíření hospodářské činnosti.

Expanzivní měnová politika

V rámci expanzivní měnové politiky měnová autorita často snižuje úrokové sazby prostřednictvím různých opatření, díky nimž je úspora peněz relativně nepříznivá a podporuje výdaje. Vede to ke zvýšení nabídky peněz na trhu s nadějí na posílení investic a spotřebitelských výdajů. Nižší úrokové sazby znamenají, že podniky a jednotlivci mohou za výhodných podmínek půjčit, aby rozšířili produktivní činnosti a více utratili.

Kontrakční měnová politika

Zvýšená peněžní zásoba však může vést k vyšší inflaci, zvýšení životních nákladů a nákladů na podnikání. Cílem kontrakční měnové politiky je zvýšení úrokových sazeb a zpomalení růstu peněžní zásoby s cílem snížit inflaci. To může zpomalit hospodářský růst a zvýšit nezaměstnanost, ale je to často nutné, aby došlo ke zkrocení inflace. Na začátku osmdesátých let, kdy inflace dosáhla rekordních maxim a pohybovala se v rozmezí dvouciferných čísel kolem 15 procent, zvýšil Federální rezervní systém referenční úrokovou sazbu na rekordních 20 procent. Přestože vysoké sazby vedly k recesi, v příštích několika letech se jí podařilo vrátit inflaci zpět na požadované rozmezí 3 až 4 procenta.

Nástroje k provádění měnové politiky

Centrální banky používají řadu nástrojů k utváření a provádění měnové politiky. Tak například prostřednictvím nákupu a prodeje krátkodobých dluhopisů na volném trhu s využitím nově vytvořených bankovních rezerv nebo prostřednictvím takzvané diskontní sazby. Nástrojů je ale mnohem více.