Zaměstnanec a podání daňového přiznání

Pokud se živíte formou pracovní smlouvy jako zaměstnanec, v drtivé většina případů za vás roční zúčtování daně vyřídí zaměstnavatel. Existují však také případy, kdy musejí lidé podávat daňová přiznání svépomocí. Které to jsou? To si rozebereme v následujících řádcích.

Práce pro dva zaměstnavatele nebo OSVČ na vedlejší činnost

Pokud jste v předchozím kalendářním roce pracovali pro dva zaměstnavatele a z obou mezd byla odvedena zálohová daň z příjmu, musíte na začátku roku nového podat daňové přiznání. Jinak tomu není ani v případě, kdy si člověk kromě hlavního zaměstnání přivydělává také na dohodu a odměnami přesáhne stanovené limity.

Osoby samostatně výdělečně činné musejí bezvýhradně podávat daňová přiznání a je vcelku jedno, jestli podnikáte na hlavní nebo vedlejší činnost a kolik jste si danou prací skutečně vydělali.

Kapitálové příjmy a příjmy z pronájmu bytu

Pokud máte uzavřené stavební spoření nebo vám na běžném účtu naskakují drobné úroky, do daňového přiznání tuto skutečnost samozřejmě udávat nemusíte. Jinak tomu ovšem je v případě kapitálových příjmů například ze zisku obchodní společnosti, v níž máte podíl.

Do daňového přiznání je nutné uvést také příjmy z pronájmu obytných prostor, což je v České republice oblíbeným způsobem, jak si pasivně přilepšit. Spadají pod přílohu dvě daňového přiznání.

Zdroj fotografie: Pixabay.com

Solidární daň a příležitostné příjmy

Danové přiznání musejí ze zákona podávat i zaměstnanci s nadstandardními příjmy. Těm je pak uložena povinnost uhradit takzvanou solidární daň a placení se pro rok 2020 nevyhne nikdo, kdo v průměru dosahuje měsíčních příjmů vyšších než 139 340 Kč.

Během roku vám na bankovní účet mohou přistát nejen pravidelné měsíční výplaty, ale také příležitostné příjmy. Ty se do daňového přiznání nemusejí uvádět, pokud jejich výše nepřesáhne hranici 30 000 Kč. V opačném případě ovšem nic jiného nezbývá.

Zdroj úvodní náhledové fotografie: Pixabay.com