Zápůjčka nebo výpůjčka, vyznejte se ve smluvních typech

Půjčíte někomu věc nebo peníze. Jde o výpůjčku? Zápůjčku, nebo dokonce výprosu? O co vlastně jde? Jde o smluvní typy dle občanského zákoníku. Běžné půjčování se dle nich řídí, důležité však je, jaký přesný typ půjčení jste učinili. Dnes se naučíme tyto smluvní typy rozeznávat.

Zápůjčka

Všechny tři typy označují to, když přenecháte dočasně jiné osobě určitou věc nebo peníze. Zápůjčka je pak zapůjčení zastupitelné věci a vzniká uzavřením smlouvy o zapůjčení (může být písemná i jen ústní). Vy jako zapůjčitel umožňujete vydlužiteli používat věc a po určitém sjednaném čase vám musí vrátit věc stejného druhu (ne však tu konkrétní věc – nejčastěji jde totiž o peníze). Jde-li o peníze, lze si ujednat, že zápůjčka bude ještě úročena. Tedy, že vám musí vydlužitel po sjednané době vrátit stejný počet věcí stejného druhu (peněz) a ještě něco k tomu jako úrok. Pokud si to však neujednáte, má se za to, že jde o bezúročnou půjčku.

Výpůjčka

Výpůjčka je pak zase smlouva o výpůjčení nezuživatelné věci. Nejčastěji tedy půjde například o půjčení konkrétní věci, třeba mobilního telefonu. Vypůjčitel (ten kdo má věc půjčenou) má pak právo ve sjednaném rozsahu půjčenou věc používat a musí hradit obvyklé náklady spojené s užíváním věci ze svého. Půjčitel musí přenechat věc vypůčiteli k užívání a v takovém stavu, aby bylo možno takové užívání provádět. Vrácení věci pak musí přijít bez zbytečného odkladu po uplynutí sjednané doby.

Výprosa

Výprosa je velmi podobná výpůjčce. Existuje zde však rozdíl. Půjčenou konkrétní věc lze téměř vždy po výprosníkovi požadovat zpět. Sám výprosník ji také může kdykoli vrátit, ale nikoli tehdy, pokud by vrácením způsobil půjčiteli škodu. Základním znakem oproti výpůjčce, která je z definice také bezúplatná, je zejména to, že si strany neujednají dobu, po kterou je půjčení věci sjednané.

Zdroj úvodní náhledové fotografie: Pixabay.com