Zkrácený úvazek: Jaký je nárok na dovolenou a proč nepracovat přesčas

Maminky malých dětí, studenti nebo lidé v důchodovém věku velmi často pracují na zkrácený úvazek. V současné době jsou mu nakloněni také zaměstnavatelé, kteří vycházejí vstříc polovičními či čtvrtinovými úvazky. Tato forma zaměstnaneckého poměru vykazuje jistá specifika, s nimiž by se zájemci o zkrácený úvazek určitě měli seznámit. Která to jsou?

Kdo má nárok na zkrácený úvazek?

Na zkrácení pracovního úvazku se mohou zaměstnanec a zaměstnavatel domluvit kdykoliv, protože záleží hlavně na ochotě zaměstnavatele. Svou roli však hrají také povaha práce i zastupitelnost konkrétního pracovníka, který o takový úvazek žádá. Platí, že v případě zaměstnance, který pečuje o dítě do 15 let věku nebo o osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby, může jeho žádost zaměstnavatel odmítnout jen tehdy, pokud mu v tom brání vážné provozní důvody. Totéž se týká i těhotných zaměstnankyň. V zákoníku práce nejsou specifikované vážné důvody, ale lze za ně považovat například nezastupitelnost žadatele.

Jak je to s platem a dovolenou u zkráceného úvazku?

Stejně jako u hlavního pracovního poměru se u toho částečného od hrubé mzdy odečítají částky zdravotního a sociálního pojištění a daň z příjmu. Zdravotní pojištění se však odvádí z minimálního vyměřovacího základu, jímž je minimální mzda. Když je hrubá mzda zkráceného úvazku nižší než stanovená minimální mzda, je zdravotní pojištění vypočítáno ze základu, jenž odpovídá minimální mzdě. U osob na rodičovské dovolené, studentů a důchodců, za něž zdravotní pojištění platí stát, se pro odvod používá hrubá mzda.

U nároku na dovolenou rozhoduje počet dnů v týdnu, které tráví pracovník v zaměstnání. Jestliže chodí při menším úvazku do práce každý den, náleží mu také minimálně 20 dnů dovolené, jako tomu je u hlavního pracovního poměru.

Pozor na práci přesčas u zkráceného úvazku

Ten, kdo pracuje na zkrácený úvazek, by se neměl nechat dotlačit do práce přesčas. Je totiž velmi pravděpodobné, že mu ji jeho zaměstnavatel nezaplatí, protože nemusí. Vychází to ze zákoníku práce, kde se uvádí, že práce přesčas je taková, která je konaná nad stanovenou týdenní pracovní dobu, a to buď na příkaz zaměstnavatele, nebo se souhlasem zaměstnance. Délka pracovního týdne je přitom 40 hodin. Z toho logicky vyplývá, že přesčasová práce je taková, která je vykonávaná na těch 40 hodin, což platí i u zkráceného úvazku. Zaměstnavatel tedy nemá povinnost zaplatit za práci, která je u polovičního úvazku vykonána nad 20 hodin.

Zdroj náhledového obrázku: Pixabay.com